NOVÉ TROJALBUM
"Tři muži"
(2025)
Představte si chvíli, kdy se svět zastaví. Kdy se ruch moderního světa rozplyne a vy se ocitnete v tichu, kde slova a melodie pronikají přímo do srdce. Takové okamžiky přináší písničkář a básník Jiří Smrž na svém trojalbu Tři muži. Trilogie obsahuje tři samostatné desky, v nichž Jiří Smrž namíchal svou obvyklou směsici syrové pravdy s jemnou autentickou poezií. Dvojnásobný držitel ocenění Anděl v kategorii folk opět prokazuje, že umění dokáže proměnit obyčejné momenty v něco mimořádného a píseň dává poezii hlas, který rezonuje hlouběji než jen v uších. Smržovy písně nikdy nebudou prostě „jen“ hudbou. Jsou jakousi živou modlitbou, přidrží vás nohama na zemi, když se svět kolem točí jako divoký kolotoč, a nabízejí životní příběhy, které se dotýkají našich nejhlubších emocí. Jeho písně nejsou jen o poslechu, ale o prožitku. Smržovu tvorbu pro její opravdovost a hloubku ocenili již mnozí, hudební publicista Jiří Černý nebo kolegové písničkáři jako Glen Hansard, Dagmar Voňková či Vladimír Merta. Kolekce obsahuje 40 studiových nahrávek z přelomu tisíciletí. Smržův hlas a jeho kytara vytvářejí nezapomenutelné momenty plné emocí, které jsou podtrženy nástroji hostujících přátel-hudebníků. Tři muži, jedna duše - unikátní trojalbum je magickým folkovým klenotem, poklidně proudící řekou, která vás odnese daleko od každodenního shonu a připomene vám, co je v životě opravdu důležité. Vydání trojalba podpořil Ochranný svaz autorský programem Partnerství.
Objednávat můžete na webu nakladatelství Galén.
Jiří Smrž!
Surovec, který při koncertě drží kytaru pod krkem a rve za struny, jako by si s nimi chtěl vyřídit všechny účty z mládí. A pak ji konejší a hladí a prosí za odpuštění. Je to ten, který křičí bolest a touhu příběhů, co spatřil za zdmi kolem sebe... i v sobě... Křičí kultivovaným jazykem intelektuála a pak zase pláče a sténá, jako miminko, co předčasně vyrostlo v dospělého muže.
Jiří Smrž - dřevorubec a čistič melioračních stok... a duší snílka.
Štvanec.
Když jsem ho naposledy spatřil, na festivalu osamělých písničkářů, měl pravé sklo v brýlích rozpraskané, jako po výstřelu, který jen těsně minul cíl. Říkal, že na něj včera padl strom. A vida pak zděšení v mých očích, jen se rozesmál a dodal: horší byla ta motorová pila. Prolítla mi centimetr od krku... Možná bych se měl zastavit a chvíli přemýšlet - dodal pak ještě - jestli v mém životě není něco špatně.
Jiří Smrž, přestože používá ke svému sdělení klasickou písňovou formu, doprovází se na klasickou akustickou kytaru, nepoužívá vulgarismů a vypadá normálně - je alternativní písničkář. Neudělá to, co od něj čekáte. Jeho písničky nelze poslouchat jako kulisu. Právě ten jeho hlas, ne, ony sami vám to prostě nedovolí! Buď si je zamilujete... a nebo... nic nechápete!
To setkání s ním na mě mělo ještě jeden - terapeutický účinek: Jestli tu totiž může po desetiletí, zcela nepovšimnut, sbírat spadaná zlatá jablka Smrž, pak co jsem já, abych si činil nároky...
Motám se kolem muziky (byť spíš jen jako přidavač) možná moc dlouho. Tak dlouho, až mi to občas připadá, že nic už nikdy nebude jako kdysi. Že už jsem si zkrátka něco zásadního odžil a teď je to pryč. Že svět už je plný jen postřikuodolných brouků Pytlíků a i já sám nejspíš už asi „všude byl a všechno viděl“ - a pak najednou bác ho!
Jiří Smrž! Milosrdná facka co křísí tonoucího z šedi.
Tak jo, tak mi spousta dobrých věcí zevšedněla - a co! Největší nepřítel nejlepšího přece není to špatné, ale právě to dobré!
A on je pro mne tím pomyslným nejlepším.
Ale jednou po jeho vystoupení kdosi řekl: Nechápu, jak jsem mohl žít a neznat Jiřího Smrže!
Vím, že to možná zní tekutě pateticky, ale já si za tím fakt stojím!
AUTOREM TITULNÍ FOTOGRAFIE WEBU JE MARTIN MYSLIVEC.
