Jiří Smrž

Recenze

Na vlnách Dobrovodu

Velké koncerty nás bytostně osloví a zasáhnou. Takové jsou i koncerty Jiřího Smrže s Dobrovodem. Představují takovou nálož hudební a poetické energie, kterou lze v současné době jen k máločemu přirovnat. Písničkář Jiří Smrž je zcela mimořádnou osobností folkové hudby. Muzikální invence se v něm potkává s básnickým mistrovstvím srovnatelným s největšími slovesnými umělci české literatury dvacátého století. Ve svých vyjádřeních to potvrdili i osobnosti jako Jiří Černý, Vladimír Merta nebo Jan Burian.

Tvorba Jiřího Smrže se ničemu nepodobá. Dvojnásobný držitel ceny Anděl za desku roku a autor mimořádných šesti alb putuje světem s pevnou vůlí dělat si věci po svém a tvořit podle svého založení. Ať zpívá o čemkoli, zpívá vždy jako o život. A jeho posluchači to přijímají s mrazením v zádech či dojatým rozrušením – nikdy nic podobného neslyšeli.

Vůči jeho hudbě i textům nelze být lhostejný. Kdo je jednou objeví, už se jich nikdy nevzdá. Vztah k jeho dílu se stane příchylností, jíž nelze zvrátit, neboť jeho skladby se nikdy neoposlouchají.

Nepřesvědčuje, ale znepokojuje, neříká všechno rovnou, ale naznačuje a napovídá, ponechává místo pro tajemství. Propojuje poetičnost s pravdivostí a klade před nás svoje obrazy s neúprosnou přesností vrhače nožů. Tak to je – zpívá se tu o život.

Ve svém Dobrovodu konečně dnes našel vynikající soulad a souhru. Sám hraje na kytaru s nasazením, které připomíná podobnou energii Glena Hansarda, Boba Dylana nebo Filipa Topola (ostatně seděli spolu na konzervatoři v jedné lavici).

Kongeniální Ben Lovett, ten nejúžasnější z amerických houslistů, vytváří kreace rozlehlé a svobodné jako nebe jeho rodného Texasu, smělé a nespoutané jako duch jeho indiánských předků, a tak závratné, až při nich posluchač ztrácí vědomí. Smršť jeho improvizací omámí a strhne každého a vyvolává potlesk na otevřené scéně. Brilantní kytarista Jiří Kovář dodává kapele svou hrou barevnost i ostrost, lehkost i hutnou sílu na české scéně málokdy slyšenou.Basová linka Ivana Křenka přináší zkušenost a jistotu a uzavírá zvukové hudební klenutí. Dynamický sound šlape, má drive, švih, eleganci i šarm.

Každé vystoupení je zároveň jiné a jedinečné, prožitky z koncertů se dělí na vrcholné a ty, co jsou ještě lepší. Cítíme až na kost, že tahle hudba má duši, že je prostě řečeno krásná, vznešená a průzračná,rozechvěje nás, stoupáme s ní výš a výš, dostáváme se na hranu, prožíváme opojení a závrať, cítíme ševel křídel andělských. A přitom posloucháme jen písničky, dopisy na věčnost.

Diváci, kteří ho vidí poprvé, bývají překvapeni, často i ohromeni, uchváceni a dojati. Nepoznaná hloubka a jemnost vybízí k návratu a tak vzniká skupina příznivců, kteří vyhledávají jeho koncerty už léta, jezdí za ním i do vzdálených destinací a nemohou se jeho magických performancí nasytit. Média jeho tvorbu želbohu opomíjejí, ale o to více je nutné zažít jeho tvorbu z bezprostřední zkušenosti, jež umožní nový a strhující zážitek těžko srovnatelný s čímkoli známým. Jeden z jeho posluchačů kdysi po koncertě zvolal – „Jak jsem mohl žít, a neznat Jiřího Smrže!“. Nelze než přát si, aby se počet takových doposud nešťastných lidí snížil na minimum.